Precizní dodržení jednotlivých kroků technologického postupu je u svislých hydroizolací naprosto kritické. Jakékoliv zanedbání přípravy podkladu nebo vynechání detajlů může vést k selhání celého hydroizolačního systému, přičemž následná oprava vyžaduje opětovně finančně náročné odkopání celého objektu.

Práce probíhají podle následujících kroků:

1. Odkopové práce a statické zajištění

Výkopové práce se provádějí po celém obvodu stavby do šířky minimálně 80 až 100 cm, čímž se vytvoří dostatečně bezpečný pracovní prostor pro nanášení materiálů.

U starých, staticky narušených nebo historických stavb je striktně zakázáno odkopat celý obvod najednou. Odkopávání se v takových případech provádí postupně po etapách (sektorech) v délce maximálně 1,5 až 2 metrů.

Teprve po dokončení hydroizolace, zhotovení zásypu a jeho zhutnění na jednom sektoru se přistupuje k odkopání sousedního úseku, čímž se předejde sedání základů nebo praskání zdiva.

2. Mechanické očištění a stavební reprofilace podkladu

Po odkopání se svislé zdivo a základový pás důkladně očistí od zeminy, kořenů a uvolněných částí pomocí vysokotlakého vodního čističe (vapky) nebo ocelových kartáčů.

Staré, zasolené a zvětralé omítky se odsekají až na nosné zdivo a rozpadlé spáry se vyškrábou do hloubky přibližně 20 mm. Zdivo se následně reprofiluje – výtluky a vysekané spáry se vyplní vysprávkovou cementovou maltou bez obsahu vápna.

3. Vytvoření fabionu (náběhového klínu) a penetrace

Nejrizikovějším místem celého systému je pravoúhlý styk svislé stěny a horizontálního základového pásu. V tomto vnitřním rohu se z cementové malty vymodeluje zaoblený náběhový klín, takzvaný fabion, s poloměrem cca 50 mm.

Fabion zajišťuje plynulý přechod hydroizolačního materiálu ze svislé na vodorovnou plochu a zamezuje tvorbě ostrých ohybů, ve kterých by při sedání stavby docházelo k vysokému napětí a praskání izolace.

Na vyschlý a reprofilovaný podklad se nanese hloubkový penetrační nátěr, který sjednotí savost podkladu, zpevní jeho povrch a zajistí maximální přídržnost hydroizolační stěrky nebo pásu.

4. Aplikace hlavní hydroizolační vrstvy

Dle vybraného typu se nanáší hlavní hydroizolační vrstva. U stěrkových systémů (KMB/PMBC) se hmota nanáší ve dvou až třech vrstvách pomocí ozubeného a hladkého ocelového hladítka tak, aby výsledná tloušťka suché vrstvy dosahovala minimálně 3 mm při zemní vlhkosti a 4 mm při tlakové vodě.

V místě fabionu a v rozích budovy se do první vrstvy stěrky vkládá výztužná tkanina ze skelných vláken (perlinka). V případě natavování asfaltových pásů se dbá na dokonalé přesahy jednotlivých pásů (minimálně 100 mm) a jejich důkladné přelití bitumenem.

Klíčovým detailem je bezvadné vodotěsné napojení svislé izolace na stávající vodorovnou hydroizolaci pod stěnou.

5. Tepelná izolace a mechanická ochrana hydroizolace

Na uschlou a vytvrzenou hydroizolační vrstvu se pomocí bezrozpouštědlového lepidla lepí desky z extrudovaného polystyrenu (XPS) nebo obvodové perimetrické izolace.

XPS desky plní dvojí funkci: výrazně snižují tepelné ztráty suterénu a zároveň tvoří primární mechanickou ochranu jemné hydroizolační vrstvy před poškozením.

Následně se před XPS desky osadí profilovaná nopová fólie vyrobená z vysokohustotního polyethylenu (HDPE) nopy směrem ke stěně. Nopová fólie vytváří doplňující mikroodvětrávací mezeru a chrání skladbu při zpětném zásypu výkopu. Nopová folie je na vrchu ukončena krycím profilem.

6. Zpětný zásyp a zhutňování

Výkop se zasypává po vrstvách o tloušťce maximálně 200 až 300 mm. K zásypu se používá zhutnitelný materiál bez přítomnosti ostrých kamenů, stavební suti či zamrzlých hrud, které by mohly prorazit nopovou fólii i tepelnou izolaci.

Každá vrstva se samostatně hutní mechanickým pištěm (žábou) nebo vibrační deskou.