Podřezávání zdiva | Topsanace.cz | sanace zdiva a odvlhčení staveb

Podřezávání zdiva

Podřezávání zdiva je mechanická sanační technologie, jejímž cílem je vytvoření souvislé štěrbiny (řezu) v horizontální rovině stěny, do které se následně vkládá nová hydroizolace.

Celý proces probíhá postupně po menších úsecích o délce méně než 1 m, aby se eliminovalo narušení statiky stavby.

Tento postup fyzicky přeruší kapilární systém stavebního materiálu. Vzlínající voda ze základů narazí na nově vloženou mechanickou hydroizolační překážku, přes kterou již nedokáže postoupit výše.

Výsledkem je, že zdivo nad úrovní řezu se kompletně odřízne od zdroje podzemní vlhkosti a během několika měsíců přirozeně a natrvalo vyschne.

Rozdělení metod podřezávání zdiva

A) Podřezávání řetězovou pilou – stroj používá řetěz osazený zuby z karbidu wolframu nebo diamantovými zuby. Toto je nejčastěji používaná metoda pro cihlové zdivo, pórobeton (Ytong, Siporex) a tvárnice, kde se řez provádí v souvislé nosné spáře.

B) Podřezávání drátovou pilou – řezným nástrojem je ocelový drát osazený diamantovými kroužky. Používá se v náročných konstrukcích – při podřezávání betonu, železobetonu, nepravidelného kamene nebo smíšeného zdiva bez souvislé spáry.

C) Zatloukání vlnitých plechů z nerezové oceli – metoda HW (pojmenovaná po vynálezci Hermannu Wetzelbergerovi). Ačkoli se jedná o mechanickou metodu, nevytváří řez. Vlnité plechy z nerezové oceli se zatloukají přímo do maltové spáry pomocí pneumatického kladiva, přičemž plech slouží jako řezný nástroj i finální izolace zároveň.

D) Podřezávání kotoučovou pilou – používá velké diamantové kotouče. Používá se hlavně pro kratší úseky nebo betonové konstrukce s menší tloušťkou.

E) Ruční podřezávání – historická metoda, při které se zdivo vyřezává po úsecích ručně nebo sbíječkou, vkládá se izolace a úsek se znovu zazdí. Tato metoda se používá pouze výjimečně, např. pro kutilské práce nebo ve stísněných prostorách.

Vodorovná a svislá izolace zdiva

Podřezávání zdiva jako mechanická technologie vytváří výlučně vodorovnou (horizontální) izolační bariéru.

Z principu fungování řezacích strojů, řetězů a diamantových lan lze technicky řezat pouze v přímce, čímž se fyzicky prořezává kapilární cesta pro vodu stoupající ze základů směrem nahoru.

Právě proto, že tato metoda dokáže vyhotovit jen vodorovnou rovinu, má podřezávání svá výrazná technologická a konstrukční omezení:

1) Absence svislé (vertikální) izolace – podřezáním nelze zaizolovat stěny, které jsou sklopeně přilehlé k zemině. U podsklepených objektů nebo domů ve svahu, kde zemina naráží na stěnu z boku, vodorovná izolace v úrovni podlahy neochrání stavbu před bočním tlakem a průnikem vlhkosti. V takových případech se musí podřezávání vždy kombinovat se svislou hydroizolací (např. odkopáním základů a izolací nebo injektáží zdiva).

2) Nemožnost vytvářet výškové odskoky a členité detaily – vodorovná linie řezu nepovoluje vytváření ostrých pravoúhlých odskoků, složitě tvarovaných rohů či obcházení pevných překážek ve zdi. Pokud má stavba členité základové odskoky, podřezávání se stává technologicky neproveditelným.

3) Problém při smíšeném a nepravidelném zdivu – vodorovný řez vyžaduje relativně rovnou linii. U nekultivovaného kamenného nebo starého smíšeného zdiva bez průběžné ložné spáry řezný nástroj naráží na tvrdě uložené kameny, což vede k křivení řezu nebo zasekávání techniky.

4) Limitace vnitřních příček a nosných stěn – řezací stroj potřebuje ke svému provozu manipulaci a přístup. Ve stísněných interiérových prostorách, kolem schodišť nebo v koutech, kde není dostatek místa pro nasazení lišty pily či napnutí lana, není možné vodorovný řez provést.

Hydroizolační materiály pro podřezávání

Hydroizolační materiály, které se používají pro vkládání do zdiva při podřezávání, jsou následující:

A) Asfaltové pásy – patří z historického hlediska k tradičním hydroizolačním materiálům. V minulosti se při ručním podsekávání zdiva používala klasická asfaltová lepenka, avšak v současné moderní sanační praxi se do vyřezané štěrbiny vkládají výhradně špičkové modifikované asfaltové pásy o tloušťce 3,0 mm až 4,0 mm. Nejvhodnější jsou materiály modifikované SBS kaučukem (styren-butadien-styren), které jsou vyztuženy pevnou nosnou vložkou – nejčastěji ze skelné rohože nebo netkaného polyesterového rouna.

B) Plastové hydroizolační fólie (PE a PVC) – jsou nejpoužívanějším a ekonomicky nejefektivnějším řešením v moderní sanační praxi. Do drážky se vkládají v podobě pásů odvíjených z rolí, které se stříhají na potřebnou délku podle tloušťky stěny. Polyetylenové fólie (HDPE / LDPE) mají standardní tloušťku 1,5 mm až 2,0 mm, jsou mimořádně tuhé, mají vysokou pevnost v tahu i tlaku a jsou odolné vůči alkalickému prostředí, které vzniká při kontaktu s novou cementovou maltou.

C) Sklolaminátové desky a kompozity – představují technologicky pokročilejší alternativu k plastovým fóliím. Jedná se o tuhé deskové materiály vyrobené z polyesterové nebo epoxidové pryskyřice vyztužené skleněnými vlákny. Dodávají se ve formě pevných desek o tloušťce 1,0 mm až 2,0 mm, přičemž šířka desky přesně odpovídá (nebo mírně přesahuje) tloušťku řezané zdi. Největší předností sklolaminátu je jeho mechanická tuhost.

D) Nerezové plechy s vlnitým profilem – nerezové plechy primárně spojují se samostatnou metodou přímého zatloukání (bez předřezávání). Ve specifických případech staticky narušených staveb se hladké nebo mírně zvlněné nerezové pásy vkládají i do předem vyřezané drážky. Používá se vysoce kvalitní chrom-niklová nerezová ocel (nejčastěji třídy AISI 304 nebo AISI 316). Tyto plechy mají tloušťku okolo 1,0 mm až 1,5 mm, nabízejí absolutně nejvyšší mechanickou odolnost ze všech izolačních materiálů. Jsou kompletně odolné vůči mechanickému proříznutí (například ostrým úlomkem kamene ve štěrbině, který by mohl plastovou fólii perforovat) a mají extrémní chemickou odolnost vůči agresivním podzemním vodám s vysokým obsahem solí.

Máte zájem o podřezávání zdiva? Kontaktujte nás!

Nezávazná cenová nabídka